První motoristé to neměli nikde na světě vůbec snadné. Sice měli první automobily, které později zdokonalily život mnoha lidem, ale tenkrát to ještě nebylo to, čím se to stalo později. A tak to měli lidi s tehdejším sortimentem auto moto těžké, a spíš šlo o nějakou raritu než o něco, z čeho by měli lidé dostatečný prospěch.
Jenom si to představte. Taková první motorová vozidla, o kterých by se dalo říct, že šlo o auta, jezdila jenom pomalu a nejenom kvůli kolům bez pneumatik v nich nebyla jízda určitě žádný požitek. Jelo to, ale že by se všichni majitelé koňských nebo volských potahů hrnuli do fronty na sehnání rádoby automobilu, to se určitě říct nedalo. A s tím, co zprvu předcházelo dnešním motorkám, to vypadalo velice podobně a dneska už by na to nikdo kromě milovníků veteránů neusedl a nikdo by s tím nechtěl jezdit nikam daleko.
Vývoj ale neustrnul, a tak se i taková vozidla časem zdokonalovala a vylepšovala. A zájem o ně zákonitě rostl. I když se motory na rozdíl od koní samy nenapásly, i když to mělo svoje mouchy, bylo pořád zjevnější, že sortimentu auto moto patří budoucnost.
Když pak nastala v naší zemi socialistické epocha, byla už taková auta nebo motorky hodně žádaný sortiment. A protože tu bylo plánovité hospodářství, které nefungovalo dokonale, často se čekalo na auto v pořadníku celou věčnost. Pokud neměl někdo bony a nemohl si tedy koupit auto v Tuzexu. A kdo auto měl, ten ho udržoval často ze všech sil, aby mu sloužilo co nejdéle. Chyběly sice náhradní díly, ale nějak se to vždycky nakonec zvládlo, neboť na nové auto si museli lidé nechat zajít chuť. A tak u nás jezdily i vyslovené vraky.
A dnes? Dneska máme aut dost. Dokonce víc než dost. A jsou dokonalá a jezdí skvěle. Pokud jezdí. Naše silnice se jimi totiž ucpaly tak, že kdekdo už zase radši přesedá na kolo nebo chodí pěšky. Aby se pohyboval větší rychlostí.