Tělesné tresty: ano či ne?

Být rodičem není někdy žádný med. Pokud se snažíte, aby z vašich dětí vyrostly hodné a laskavé lidské bytosti, které budou mít pozitivní přínos celé společnosti, zřejmě často přemýšlíte, jaké výchovné metody a prostředky použijete, abyste tohoto cíle dosáhli. Často také musíte řešit různá dilema a jedním z nich je i to, jestli své dítě někdy za nějaký prohřešek fyzicky potrestat. Nebavíme se tady teď o žádném systematickém fyzickém týrání či fyzickém ponižování typu klečení na hrachu v koutě, které mimochodem NIKDY NE! Ale řeč je o občasném plácnutí přes zadek, kdy už nezabírá nic jiného a my nevíme kudy kam. Právě teď jsem vám i napověděla, že fyzický trest by měl být až naprosto krajním řešením, jeho účelem by nemělo být to, aby způsobilo dítěti bolest, ale spíše to, aby se jaksi „probralo“ z té nevhodné činnosti, kterou právě vytváří a nemělo by.

Mnoho rodičů před tím, než si vlastní dítě pořídí, zastává postoj, že své dítě nikdy bít nebudou, tomuto postoji nelze nic vytknout, je i přes odpor starších generací naprosto v pořádku. Neboť násilí vždy plodí jen násilí, a ačkoli vám nejspíš vaše dítě facku nevrátí, uvidí to jako modelový vzorec, který následně může aplikovat na slabší jedince, než je on sám. Proto by se využívání fyzických trestů mělo vždy brát jen jako krajní řešení závisející na povaze dítěte. Pokud máte většinu času doma hodné a klidné dítě, snažte se těmto trestům vyvarovat úplně.

Ovšem pokud vám bylo naděleno velmi živé dítko, které neposedí, nepostojí, nevnímá, je hlučné a má potřebu demolovat, je jasné, že vaše nervy už budou za nějakou dobu značně opotřebované a občasnému plácnutí se asi nevyhnete, nemusíte si to vyčítat ani to brát jako vaše selhání, i vy jste jenom lidské bytosti se svými slabostmi a je možná v pořádku, že i dítě uvidí, že jeho činy vyvolávají takovou reakci. Ale i přesto se snažte, aby takových situací bylo co nejméně, protože po čase by si na ně dítě mohlo zvyknout a naprosto ztratí svůj význam.